Listopad 2012

Už je to dobrý.

29. listopadu 2012 v 17:50 | Lis |  mé hloubání a duševní výlevy
Ahojky. Tak už jsem od včerejška vychladla, byla to jen taková nerovnováha. Náladu mi zlepšil hlavně dnešní den. Čekala jsem všechno, jen ne že to bude tak dobrý. Čtvrtek je obecně nejhorší den v týdnu, Mám dlouho školu a spoustu pitomejch předmětů. Nicméně dneškem jsem proplula bez obtíží a něco mě dokonce i potěšilo.
Co se týče nevydařeného výkendu, už mám jiný plán. Budu dělat adventní výzdobu a zapracuju na další kapitole. Tak se mějte, přežijte pátek a užijte si víkend.Mrkající

Proč si dělat plány?

28. listopadu 2012 v 20:51 | Lis |  mé hloubání a duševní výlevy
Je to na mašli. Proč je to na mašli? Protože když si uděláte nějaký plán, tak se zkazí ještě dřív, než ho stačím uskutečnit, nebo zkazit sama. A kdo ho zkazí? Profesionální kaziči plánů. RODIČE.
Když si něco plánujete měsíce a pak to vypadá, že to vyjde, napíše vám kamarádka, že prostě nemůže, protože musí hlídat bratra. Fajn. Pojedu sama. Když vám to ale odřekne i člověk, ke kterému jedete, naštve to. A proč? Protože bude péct cukroví. S rodiči. O tom asi nerozhodl on.
Díky bohu za mou matku. Sice mě už hodněkrát sklamala(a já neříkám že jsem to už zkousla), ale nikdy mi neskazila plány. Teda vlastně... Ne tak jako teď. Jedeme na vánoce do Španělska. Jedeme do blbýho Španělska, kde strávíme celý vánoční prázdniny a pár dní k tomu. Jedeme tam, protože mámin přítel je španěl a navíc ještě jeho rodina zatím neviděla jejich synka, mého nového bratra. Máma tam chce, protože naše ´´španělská babička´´, by měla vidět svého vnuka. Hezký. Jenže já tam nechci. Není to moje rodina. Je torodina mého bratra, matčiného přítele a bůh ví, že i matky.
Já jsem konzervativní člověk, který má rád zaběhlé zvyky. Snesu toho dost, ale tohle už je moc. Proklínám Španělsko a všechny jejich tradice, protože já se letos stanu jejich součástí. Pojedu tam. Pojedu, protože nechci nechat matku na štědrý večer sedět samotnou v cizí zemi, mezi cizími lidmi, kterým nerozumí o nic víc než já. Na to ji mám moc ráda, protože se o mě celý život starala, vychovávala, přestože děti nesnáší a nikdy je nechtěla.
Jenže, pokaždé když si na to vzpomenu, nejradši bych si rozmlátila hlavu o stůl. Bylo fajn období. Všechno se dařilo, plány vycházely. Teď už je zas to špatný období. V jednom kuse je mi divně, jsem mimo, jedna kamarádka peče cukroví s maminkou, druhá hlídá svýho pitomýho bratříčka a třetí má rakovinu. Proč se ještě snažit, když už to stejně jde do háje?

Odstavce

27. listopadu 2012 v 17:03 | Lis
Nechápu proč, ale zveřejněná 1.kapitola nemá odstavce i když jsem je tam napsala. Tak nevím. Zapátrám.Mrkající

Poprvé

25. listopadu 2012 v 20:41 | Lis |  vzkazy
Milí drazí, tohle je první článek který na tento blog píšu a upozorňuji že se teprve učím, takže chvíli potrvá, než to tu začne nějak vypadat. Tahle stránka je jinak určena pro ty, kteří májí rádi povídky, nebo je píšou a pro ty, které zajímá má vlastní tvorba a já sama. Doufám že se sem budete rádi vracet a uděláte mi dobrou reklamu.
Lovu zdar. Vaše Alissane