Olivie Petrova 1.kapitola-1část.

8. prosince 2012 v 22:34 | Lis |  Olivie Petrova
Tak už jste z úvodu asi pochopili, že tohle je opět povídka na téma The Vampire Diaries. (Nejsme na to tak ujetí, jen nám to takhle prostě vyšlo.) Nyní je ovšem z pera mé kmarádky, která píše pod pseudonymem Ela a já se velkoryse ujala beta-readu. Ovšem ani já nejsem vševědoucí (víc než má maličkost ví jen Bůh a NASA) a proto se možná nějaké ty chybky ještě najdou. Pěkné počtení mí drazí.
P.S. Na odstavce jsem rezignovala.Usmívající se

Podle Stefana je důležité si zapisovat svoje vzpomínky, takže jsem se rozhodla, že si budu psát svůj deník. Nejdřív si napíšu základní údaje (tak to aspoň udělal Stefan).:
Jméno a příjmení: Olivie Pierce (pravé jméno Olivie Petrova)
Narozena:1490 v Bulharsku...
Věk:17 let (tedy již 364 let)
Matka: Katherine Pierce (Katarina Petrova)
Otec: nevím, neznám (Ale byl prý hezký)
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Začnu od letošního roku. Tedy 1864. A to od příjezdu do Mystic Falls (to bylo před 4 dny)
20.května 1864 v kočáře
Tento den si pamatuju přesně. Jako by to bylo včera. Jela jsem v takovém zeleném kočáře navštívit svoji matku. Seděla jsem tam se svým budoucím manželem Frederickem a jeho synem Alexandrem. Frederick byl velice ušlechtilý muž a já ho milovala. Ano, musím to říct v minulém čase. Je to mu už hodně dlouho, co jsem k němu něco takového cítila… Měl hnědé vlasy a zelené oči. Čtyřicetiletý. Původně jsem milovala jeho syna, ale to je dlouhý příběh. Jeli jsme asi 5 hodin. Zeptala jsem se Fredericka, kdy už tam budeme.
"Zlatíčko moje, neboj se, za chvíli tam budem," řekl.
"To jsi říkal před 2 hodinami. Fredericku je mi v tom korzetu horko a ty víš, že korzety nemám ráda. Dřív jsi mi ho nenutil nosit. Tak proč musím? A ty šaty jsou hezké, ale víš že já žlutou nesnáším...Hmmm...," řekla jsem a pohodila svými zvlněnými bloňdatými vlasy. Frederick se na mě podíval přísně a naštvaně.
"Oliviero! Nech toho! Budeš moje žena! Musíš mít korzet jako každá řádná družka šlechtice! Přece nechceš vypadat jako coura. A narovnej se! A když ti je takový teplo, tak si otevři okýnko a pro mě za mě si z něj vystrč i hlavu, ale už buď zticha!"zařval na mě.
Takhle se mnou mluví od té doby, co mě požádal o ruku a já mu řekla ano. Předtím to bylo samý Miláčku,Zlatíčko,Pusinko,Olinko... a teď mi říká Oliviero (ví, jak to nesnáším, jmenuju se Olivie!). Už ho mám plný zuby! Otevřela jsem si okýnko (jak mi poručil). Tekly mi slzy. Sakra to nesmím. Jsem upírka a silná žena. A ke všemu za chvíli dorazíme do Mystic Falls. Aspoň doufám. Konečně se uvidím s mámou. I když jí budu muset říkat sestro. Nikdo neví, že Katherine je moje máma. Kdyby se to někdo dozvěděl, tak nás to prozradí. Jediný kdo ví , že je moje matka je Alexandr. Taky upír. Jeho otec to neví. Ani o mě, ani o něm.
Kočár zastavil. Už jsme tady konečně. Začala jsem otevírat dveře kočáru, ale Frederick na mě zařval:
"Co si myslíš že děláš? Ještě nejsme na místě! Kočár zastavil, abychom se zeptali toho mládence, kterým směrem je Mystic Falls!"řekl
"Já aspoň vystoupím. Chci se na chvíli postavit na nohy a projít se,"řekla jsem a sladce se usmála.
Chtěl něco namítat, ale já už vyšla.
"Mladý muži, kudy do Mystic Falls?" ptal se kočí.
"To musíte rovnou za nosem. Za takových 5 minut tam budete," odpověděl mládenec.
Panebože! Teď jsem se na něho poprvé podívala. Nikdy jsem nikoho tak krásného neviděla. Měl černé havraní vlasy a ledově modré oči. A ty si mě právě teď prohlížely. Asi se červenám. Co si to myslím. Jsem upír a ti se nečervenají. Usmála jsem se na něho a on taky. Páni ten usměv je…je…je hříšný. Neodolala jsem a musela se ho zeptat na jméno.
"Děkujeme. A jak se vlastně jmenujete?" viděla jsem, jak Frederick rudne hněvem, ale naštěstí nic neřekl. Krásný neznámý odpověděl.
"Damon. A vy krásná dámo?" Hmmm...Damon...To zní opravdu hříšně.
"Olivie," zase se usmál. Co mi to dělá? Vždyť já za chvíli asi roztaju.
"No Damone, děkujeme a Oliviero, jedem!" přerušil nás Frederick.
Ach jo. Damon ke mne přišel a políbil mi ručku.
"Těšilo mě Olivie," zase se usmál a ještě mi řekl Olivie (i když slyšel Fredericka, jak mi říká Oliviero).
"I mě těšilo Damone."
"Oliviero! Dělej!" ozvalo se s kočáru.
Radši jsem nastoupila, ale ještě předtím, sem upustila svůj kapesníček. Damon ho rychle chytil do ruky. Chtěl mi ho dát, to už jsme však jeli. Vykoukla jsem z okýnka a viděla, jak ho drží v ruce. Usmála jsem se a zavřela okýnko.
"Co jsi to proboha dělala? Vždyť jsem tam byl já. Tvůj budoucí manžel a ty se nakrucuješ, jak nějaká coura. Jak děvka. Jseš ty vůbec moje budoucí žena? Víš co? Radši už nic neříkej," vyštěkl a uraženě se díval z okýnka.
To si ze mě dělá srandu. Já nejsem coura ani děvka. Radši jsem nic neříkala. Alexandr se na mě díval smutnýma očima plnýma pochopení. Oba jsme se milovali, ale já ho milovala jako svého bratra a on mě jako svoji sestru.
Konečně kočár zastavil a já rychle vystoupila. Asi 10 metrů jsme zahlídla postavu ženy. Poznala jsem ji. Byla to Katherine. Moje máma. Rozběhla jsem se k ní. Věděla jsem, že se tady dlouho nezdržíme. Vlastně jsme tudy jen projížděli.
"Oliviero! Pomalu!" zařval na mě Frederick.
Já tedy zpomalila. Konečně jsem byla u ní. Slušně jsem se uklonila.
"Katherine,"usmála jsem se.
"Olivie,"usmála se také. Skočila jsem ji do náruče.
"Sestro, tolik jsi mi chyběla! Tak ráda tě vidím," řekla jsem a ukápla mi slza.
"Taky tě ráda vidím. Jak si se měla?"
"Ale jo sestřičko dobře...ale...dobře." Najednou si někdo za mnou odkašlal. Kdo asi? Ano byl to Frederick. Jak jinak.
"Hmmm...Olivie, zlato představíš mě?"
Olivie a zlato...Slušňák? A od kdy?
"Ale jistě. Katherine, tohle je můj budoucí manžel Frederick. Je mu 40. Má syna Alexandra. Ten je támhle. Jeho bývalá žena mu utekla za jiným. No a Fredericku tohle je moje mám….chci říct sestra Katherine. Je jí 18, svobodná a zamilovaná do Stefana Salvatora. Jo to bude asi všechno."
Viděla jsem, jak mě Frederick propaluje očima, ale pak se koukl na Katherine, usmál se a políbil jí ruku.
"Katherine?" někdo se objevil za mojí sestrou (mámou). A ten neznámí byl moc krásný. Tedy Damon byl hezčí, ale tenhle byl taky hezký. Skoro bych řekl, že jsou bratři. Smála jsem se v duchu, když jsem si představila, že za chvíli by přišel Damon a řekl:
"Dobrý den. Bráško a Katherine, představíte mě?"z mého přemýšlení a snění mě vytrhla Katherine.
"Ano. Stefane, tohle je moje sestra Olivie. Pamatuješ? Vyprávěla jsem ti o ní a ukazovala ti od ní dopisy a tohle je její budoucí manžel Frederick," řekla a kývla na Fredericka.
Stefan mi políbil ruku a řekl:
"Moc mě těší Olivie. Jsi moc krásná stejně jako tvoje sestra Katherine. Fredericku, gratuluji k tvému výběru. Je opravdu božská." Frederick, když slyšel slovo krásná a božská, tak se začal šklebit. Žárlivec jeden starej. Najednou se ozval další hlas a to za mnou. Byl mi povědomý. Damon.
"Dobrý den. Bráško a Katherine, představíte mě?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maitter Maitter | E-mail | Web | 29. ledna 2013 v 14:34 | Reagovat

Tak tahle je z jinačího pera :-D
Baví mě to, třebaže se jedná o TVD. Elin sloh má své mouchy - místy kostrbatost, celkově malinko spěchá -, chce to dál psát a hodně číst, zlepší se.
Nad čím jsem se pozastavila, bylo setkání; přece jen nemáme ve zvyku říkat, kolik komu je. Věk může zmínit vypravěčka, ale mezi vzájemné představování nepatří. S tím zamilováním do Stefana nevím, coby laškovnou poznámku bych to brala :D
Celkově se to četlo pěkně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama