Olivie Petrova 1.kapitola-2.část.

8. prosince 2012 v 22:36 | Lis |  Olivie Petrova
Panebože já jsem jasnovědec.
"Ale jistě. Sestro, tohle je Damon Salvatore, Stefanův bratr. Damone, tohle je Olivie, moje sestra a její budoucí manžel Frederick."
Damon se na mě usmál a já na něho. Zase mi políbil ručku a zároveň mi tajně podal můj kapesníček. Taky jsem se usmála. Frederick to uviděl a řekl:
"Taky nás těší. My už ale musíme jet. Takže, Oliviero jedem!"
Chytl mi ruku a kráčel se mnou ke kočáru. Ještě jednou jsem se podívala na ty tři za námi a šla dál. Najednou jsem si uvědomila. Co to dělám? Chci snad strávit několik let svého života s Frederickem? Chci si snad ničit život? Ne to nechci! Zastavila jsem.
"Já nikam nejedu, Fredericku! Jeď si sám. Já už nemůžu poslouchat věčně ty tvý řeči. Už to nevydržím. Nevezmu si tě Fredericku. Rozumíš? Nevezmu!" řekla jsem a už se otáčela s tím, že půjdu zpátky za těmi třemi.
Ale on mě chytl silně za ruku. Opravdu silně. Bolelo to. A to jsem upír.
"Nikam! Co si myslíš, že děláš? Já ti dal ten prstýnek. Ten klobouk co máš na hlavě i ty boty a šaty! Nikam! Jedem tam kam jsme měli jet. Hned!"
Silou jsem ho odstrčila a on spadnul. Hodila jsem po něm prsten s diamantem, boty i ten krásný klobouk. Šaty jsem mu samozřejmě nedala.
"Tak si to všechno nech. Ty šaty ti klidně pošlu domů. Papá pane Fredericku!" a ještě jsem mu dupla na nohu.
A hezky jsem si to kráčela k těm třem. Ale pak mě napadlo. Musím se rozloučit s Alexandrem. S mým "bráchou". Otočila jsem se a on stál za mnou. Objala jsem ho.
"Alexandře promiň mi to. Odpusť. Já nevím. Už jsem takhle nemohla. Promiň. Určitě se ještě někdy uvidíme, i kdyby to mělo být za 400 nebo 500 let. Promiň."
"To je v pohodě, Olivie. Zlato, určitě se ještě uvidíme." políbila jsem ho. Pak jsem ho ještě jednou objala a usmála jsem se na něho.
"Tak zas někdy!" a odešel.
Tak to by bylo. Kočár odjel s Frederickem i s mým"bráchou". Já jsem si to konečně hezky kráčela k těm třem osobám,který se smáli.
"Sestro a páni Salvatorové, vdávat se nebudu. Frederick si náhle uvědomil, že by nemohl dojít až k oltáři s tou bolavou nohou. Ach chudáček. Je to divné, ale už teď se mi nestýská." všichni jsme se začali smát. Dokonce i Emily, která prošla kolem nás se smála.
"No nic. Budu už muset jít."
"A kam byste chodila, Olivie?" zeptal se mne Damon.
"Vlastně ani nevím. Porozhlédnu se tady po nějakém bydlení," řekla jsem a Damon se uplně kouzelně usmál.
"Tak zůstaňte tady." řekli bratři a matka, tedy sestra se přidala.
"To je dobrý nápad. Panu Salvatorovi, to nebude vadit. Je to hodný muž. Uvidíš. Bude se ti líbit. Když si teď na ty starší."
"Myslím, že Frederick byl poslední starší muž," mrkla jsem na Damona.
"Damone, najdeš ji nějaký pokoj? Já a Stefan půjdem za pánem domu a všechno zařídíme. Jo a Olivie, převleč se do jiných šatů. Vždyť nemáš ráda žlutou. Emily ti nějaké dá z mé sbírky," dořekla Katherine a šla se Stefanem za panem Salvatorem.
Damon mi nabídl rámě. A tak jsme šli. Schválně mě ještě provázel zahradou a pořád po mě pokukoval. Vím, že jsem hezká. Dokonce překrásná. Hlavně mám vlasy, jak paprsky od sluníčka. Hodně mužů mi to říká. Ale že bych byla až tak hezká, aby na mě pokukoval tento kluk s nejkrásnějšíma očima, co jsem kdy viděla? Asi se mu opravdu líbím, protože když jsem se na něho podívala, vždy se rošťácky usmál. Myslím, že tady bude velká zábava. Musím se zeptat Emily, co je ten Damon vlastně zač. Hlavně jestli se takhle dívá pokaždé. Damon vešel do domu, ale já zůstala stát před vchodem. Jsem upír. Musím být pozvaná dovnitř.
"Damone, opravdu můžu dál?"
"Ale ovšem. Pojď do vnitř.Jsi vítaný host."
Vešla jsem do domu s úsměvem na rtech. Páni a je to tedy pěkně velký dům. A hezký. Teda Frederick měl taky krásný dům, ale tohle je takové elegantnější. Naše cesta domem nám trvala asi 30 minut, protože mi chtěl ukázat celý dům. Ovšem nejvíc pozornosti věnoval jeho pokoji. Tam jsme strávili asi 10 minut. Říkal:
"Můžeš kdykoli zaklepat. Ve dne v noci. Kdykoli! Víš co? Dám ti pokoj, co nejblíž tomu mému," při poslední větě se culil, jak malý kluk.
Já jsem mu vše odkývala. No co, budu tady bydlet zadarmo i s jídlem. Aspoň takhle to Damon říkal. A myslí si, že jeho otec mě bude chtít naučit společenské tance a pravidla etikety. To zvládnu. Jsem upírka a ta se rychle učí.
"Tohle bude tvůj pokoj. Je blízko mému a zároveň blízko pokoji tvé sestry. A je ke všemu pěkný."
Vešli jsme do vnitř. Je..je...božský, nádherný, přenádherný (pokoj). Nedá se popsat. Velké skříně, koupelna a velikánská postel.
"Líbí se ti?"
"Líbí. Nikdy jsem hezčí pokoj neviděla."
"Katherine říkala, že jste sirotci a že nepocházíte z bohaté rodiny."
To řekla Katherine správně. Akorát to platí pro ni. Já nejsem sirotek.
"Ano. To je pravda." někdo zaklepal na dveře. Já věděla, kdo to je. A proto jsem řekla:
"Dále."
"Madam, slečna Katherine mě posílá, abych Vás zavedla do jejího pokoje a vy, aby jste si vybrala nějaké šaty."
"Dobře. Damone, uvidíme se později." Damon mi dal klíč a já zamkla pokoj. Pak odešel a já se otočila zády k němu, cítila jsem však jeho pohled na mých zádach.
Matčin pokoj byl dál od mého pokoje, než jak Damon tvrdil. Rošťák jeden krásnej. Kupodivu když jsem vstoupila do pokoje, tak byl taky hezký, ale o proti mému byl...méně hezký. To je jedno. Emily otevřela skříň. Tolik krásných šatů, ale bohužel i hodně korzetů. No co. Chci se Damonovi líbit. Takže korzet přežiju. Našla jsem ty pravé. Jsou jednoduché, ale krásné, bílo-zelené barvy. Emily mi je pomohla obléct a upravila mi trošku vlasy. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. No myslím, že dneska mi to opravdu sluší. Emily říkala, že tady mám počkat na Katherine. Takže si zatím sednu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 paci paci | E-mail | 10. prosince 2012 v 16:11 | Reagovat

dafuq??

2 Maitter Maitter | E-mail | Web | 29. ledna 2013 v 14:41 | Reagovat

Zpomalit(!), snažit se využít co nejvíce ze slovní zásoby a neusekávat čas tak přesně. Jinak dobré, ačkoliv první kapitola je povedenější, plynulejší :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama