Útěk k temnotě 2.kapitola

29. března 2013 v 21:33 | Lis |  Útěk k temnotě
Tak a vylepšená verze je tu. Omlouvám se, že tu zas nejsou odstavce, pořád jsem nepřišla na to, proč. Užijte si mé pitvání v charakteru postav. Možná ho bude víc až příště, uvidíme.
Čtěte a komentujte!


Zamířil jsem rovnou do lesa.Ovládal mě strašlivý hlad.

Byla blbost zkoušet pít jen zvířecí krev. Já se prostě nepolepším. Navždycky budu zlý upír. Když mě navštívila má "setřička", musel jsem vypadnout, jinak bych ji asi snědl. Ale to jsem chtěl vždycky. Tak příšerný hlad mě v životě (ani ve smrti) nezachvátil. Proto jsem se rychle prodíral houštím a těšil se, až si ulovím nějakou romantickou duši, která si v sobotu večer vyšla na procházku k vodopádům.

Z rozjímání jsem byl vyrušen šelestem a mé dokonalé smysly se napnuly. Hlad. Mám hrozný hlad. Z křoví se na mě zadívaly oči. Lidské oči s lidským pohledem. Byly zvláštní. Dvoubarevné. Jedno bylo modré a druhé zelenomodré s hnědou skvrnkou. To bude lahůdka.

Když jsem se však ke keři přiblížil, vymrštila se z něj pružná srna a zmizela mezi stromy. Zahleděl jsem se za ní, zcela překvapen. Přísahal bych že to byla dívka. Mladá a chutná.
..

Týral mě hlad, ale jídlo mi už došlo. Proto jsem většinu svého času trávila ve zvířecím těle a se zvířaty také jedla. S vlky jsem trhala maso nebohých kořistí, s kunami vykrádala hnízda a s vysokou vypásala měkkou pozdní trávu.

Cítila jsem se nasycená, když jsem byla zvířetem. Mé tělo, zahrabané do listí, však strádalo. Pokaždé, když jsem se do něj vrátila, mě zkroutila bolest. Nejednou mi na mysl přišlo, že tu hloupou schránku nechám zemřít a sama budu žít jako liška, nebo jiné zvíře. Napadlo mě dokonce i vlézt si do cizího těla,lidského těla, a zůstat tam, ale jen ta představa mi byla z duše protivná.

Jednou jsem si v srnčím uždibovala lístky z nějakého keře, když jsem kohosi zahlédla. Byl hezký. Vlastně krásný. V džínech a černé košili, s tmavými vlasy lemujícími přízračně bílý obličej. Že mu není zima ? napadlo mě.
Vypadal hladově a to dost. Koukalo mu to z očí. Zvláštní pohled. Upřený přímo na mě.

..

Hlad byl nasycen a já se vracel domů. Košili jsem mohl vyhodit, byla celá zkrvavená. Nevěřili byste kolik sladkých, mladých, naivních holčiček chodí za soumraku po lesích a hledají svého hodného upíra. Jo, princové na bílém koni už neletí, teď jsou v kurzu upíři. Problém je v tom, že my jsme stvůry a takovéhle naivní, sladké holčičky zabíjíme. Jak smutně komické.

Jsi zrůda, tralala.
Mlč.
Ale co? Vždyť je to pravda. Zabíjíš děti, tralala.
Zmlkni už!
Děti, děti, DĚTI.
Drž už hubu!

V hlavě se mi ozve zlomyslné uchichtnutí, zřejmě ještě dozvuk mého blouznění z hladu. Jistě.

Najednou jsem šlápnul na něco měkkého. Můj upíří zrak se rychle zostřil a přispůsobil šeru. Zjišťuji, že přímo pode mnou leží tělo, napůl zapadáno listím. Mladá dívka. Není mrtvá, ale jak to, že ani nevoní? Sklonil jsem se k ní. Je vyhublá, má našedlou poškrábanou kůži, zcuchané, blátem slepené vlasy. Její oblečení bylo ještě v horším stavu, špinavé a roztrhané.

Vypadala bez života, ale občas se její hruď mírně nadzvedla. Jinak se ani nepohnula. Jemně jsem ji vzal do náručí a opatrně nesl lesem. Přišla mi strašlivě křehká a nejspíš taky byla, soudě podle jejího vzhledu.

Přemýšlel jsem, co s ní.

Do nemocnice jsem ji odnést nemohl, nerad bych vysvětloval, co jsem dělal v lese tu samou noc, co zmizelo několik dívek. A sníst ji? Ani ne. Vůbec nevypadala lákavě a já pochyboval, že takhle vyhublé tělo by mělo vůbec dobrou krev. Nezbylo mi, než ji odnést domů. Co s ní budeš dělat? Nevím.
..

Bloudila jsem bezcílně lesem a přemýšlela o muži, který mě chtěl nejspíš sníst. Okouzlil mě. Nikoho tak bezchybného a nádherného jsem v životě nepotkala. A taky nikoho, kdo by na tebe koukal tak hladově.

Ucítila jsem škubnutí. Někdo pohnul mým tělem. Někdo ho našel. Chce ho odnést! Zachvátila mě panika. Už bylo sice skoro mrtvé, ale jenom skoro. Dalo by se oživit. Pak by mě odvezli zpátky do ústavu a všechno by bylo ještě horší.

Vystřelila jsem a hnala se mezi stromy. Za chvíli ho má srna dostihla. Byl to ON. On, jenž mě chtěl zabít! Teď držel moje tělo v náručí, skoro něžně. Listy pod kopýtky mi zašustily. Sakra. Otočil se a já bezmyšlenkovitě vklouzla do sebe.
..

Instinktivně jsem se obrátil, slyše šustící listí a spatřil prchající srnku. Ta samá. Ale teď vypadá vyplašená. Předtím nebyla.

Dívka v mé náruči zasténala a já k ní sjel pohledem. Pomalu otevřela oči. Dvoubarevné.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Maitter Maitter | E-mail | Web | 4. února 2013 v 19:42 | Reagovat

Jo! Dostává to pěkný spád. Možná bych brala větší pitvání pocitů (já osobně se v psychikách vyžívám, ovšem to je věc názoru), začátek - vysvětlení Damonova umírání a vyléčení, tedy první odstavec - mne rušil, je příliš popisný. Myslím, že by to šlo i tak, ale musela bys to do povídky vsadit "přirozeněji". Například kdyby to vyprávěl hlavní hrdince, abys věděla, jak to myslím:-))
Praštilo mě do očí "mi jsme stvůry" - MY! Na překlepy pozor, vznikají mnohdy nepatřičně komické věty :-)
Celkově paráda, hodnotím pětihvězdičkově! Díl jsem si užila a vyhlížím další.

P.S.: Aby mezi odstavci nebyla mezera, zkus je dělat nejen Enterem, ale Shift + Enter.
P.P.S.: Děkuji za komentář u Remuse... jsem ráda, že tě zaujal, a ano, prolog k ZOO je poněkud nezáživný :-D Snad jsou kapitoly lepší :-)

2 Lis Lis | Web | 4. února 2013 v 21:12 | Reagovat

Děkuji ti a omlouvám se za "mi", občas nějaké to i/y uteče. K odstavcům, je to věčný problém. Na začátku jsem nové odstavce jen odsazovala, ale když jsem je vložila, tak odsazení zmizelo. U tohohle jsem zkusila dělat mezery a mezi jednotlivé osoby dala oddělovač. Taky zmizel. Jak to řešíš ty? Já si s tím už nevím rady.

P.S.:K pitvání se teprve dostanu. Těším se na to. :-D

3 Lis Lis | Web | 4. února 2013 v 21:13 | Reagovat

Ještě jsem se tě chtěla zeptat, jak děláš na blogu rozcestníky?

4 Maitter Maitter | E-mail | Web | 5. února 2013 v 7:35 | Reagovat

Na odsazení úplně kašlu, ačkoliv editor blogu MÁ tlačítka "Změnšit odsazení", "Zvětšit odsazení". Lze to tedy upravovat až tady.
Cokoliv napíši v OpenOffice nebo Wordu, zkopíruji nejprve do Poznámkového bloku, aby mi zmizelo všechno kromě odstavců, a teprve pak s tím prásknu do blogu a upravuji, co jsem zamýšlela napsat kurzívou apod. Když kopíruji přímo z některého programu, blog to vždycky zmrší.
Aby jednotlivé odstavce neměly mezi sebou mezery jako zde, zkus podržet Shift a dělat odstavce s ním.

Rozcestníky? Ty jsou sakra šílené :-D Teprve nedávno jsem zjistila, že jsou to vlastně články, pospojované pomocí odkazů. Kupříkladu vytvoříš článek "Kapitolovky" a článek "Jednorázovky" (nezařazené do žádné rubriky). Pak vytvoříš článek "Povídky" (ten v příslušné rubrice je), kde budou odkazy na předchozí dva články... inu, zmatek nad zmatek. :D Člověk může do článku vkládat i obrázky a z NICH činit odkazy, jak je tomu u Kallie, ale to je zase práce navíc.
Je to přesně tak praštěné, jak to vypadá, avšak výsledek bývá krásný, viz Kalliin nebo Bellin úchvatný blog :-)

Hodně štěstí, jestli se do toho rovněž pustíš :-)

5 teez teez | Web | 29. března 2013 v 21:51 | Reagovat

super počtení v nudný páteční večer.Díky, zabavilo mě to ;)

6 Maitter Maitter | E-mail | Web | 9. dubna 2013 v 18:54 | Reagovat

Já jsem naprosto spokojená. Upírek je slušeně ironicky, to se mi líbí.

Dávej pozor na přeskakování z přítomného do minulého času a obráceně. Vím, že v některých knihách to je, a mám pocit, že u slohovek se tomu dokonce přezdívá nějak ve smyslu "tak-a-teď-to-bude-napínavé," ale asi by se mělo jednat o delší část než dvě věty.
Příklad:
"Najednou jsem šlápnul na něco měkkého. Můj upíří zrak se rychle zostřil a přispůsobil šeru. --Zjišťuji, že přímo pode mnou leží tělo, napůl zapadáno listím.--" To bych nahadila "zjistil jsem, že pode mnou leží tělo."
*****

7 Maitter Maitter | E-mail | Web | 9. dubna 2013 v 18:55 | Reagovat

*slušně ironický :-D :-D :-D
*to bych nahradila :D
Promiň.

8 Lis Lis | Web | 11. dubna 2013 v 17:42 | Reagovat

[6]:Taky jsem si toho všimla, ale už se mi to nechtělo opravovat.

9 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | Web | 30. července 2013 v 12:01 | Reagovat

Parádní vzhled! Ohnivé barvičky vždycky potěší, zahřejí.
Budeš v povídkách ještě pokračovat, Lis? :-)

10 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | Web | 30. srpna 2013 v 10:24 | Reagovat

Ty se vůbec nehlásíš! :D Přidej se, ozvi se, chybí tu kapitoly :-D

11 maky maky | Web | 14. prosince 2013 v 9:08 | Reagovat

moc pěkné kdy bude další kapča, jo a ty pocity by si vážně mohla víc rozebrat ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama